Historie
Vznik prvního divadelního spolku v Mýtě
Ochotnický divadelní spolek byl založen 10. srpna 1863 pod názvem Družstvo divadelních ochotníků v Mýtě. Iniciátorem a prvním režisérem se stal Jan Velek a Václav Čejka. Hned v prvním roce činnosti ochotníci v jednom měsíci sehráli tři představení. Byla to „Muž bez ženy“, „Klobouk“ a „Husička z podhájí“. Od roku 1879 se na režisérském vedení spolku podílel Ladislav Vedeta a následně místní učitel Bedřich Fišer.
Kromě Družstva divadelních ochotníků v Mýtě vznikaly i další ochotnické spolky. Při Skupině cvokařů v Mýtě byl založen roku 1910 Dramatický odbor skupiny cvokařů a roku 1921 při Dělnické tělovýchovné jednotě Dělnický ochotnický spolek v Mýtě. Po první světové válce byly v Mýtě aktivní tedy celkem tři divadelní ochotnické spolky.
V prvních letech po vzniku DS J. K. Tyla se hrálo v hostinci U Tří korun v Pražské ulici, od roku 1869 se inscenace přesunuly do hostince U Města Plzně v Plzeňské ulici, později také v hostinci U Českého lva. V roce 1879 se spolek přesunul na Novou radnici, kde vydržel celých 52 let, tj. do roku 1931.
Roku 1898 přišla do Mýta jedna z nejvýznamnějších osobností mýtského ochotnictva, Josef Knobloch. O jeho záslužné činnosti svědčí zápisník z let 1898–1938, kde jsou zaznamenány veškeré hry, které režíroval. Za jeho vedení bylo pořízeno stálé jeviště v městské radnici a velkou měrou také přispěl ke stavbě sokolovny. Josef Knobloch zemřel
9. května 1938 v plzeňské nemocnici.
Roku 1900 začali ochotníci přemýšlet o transformaci na spolek. Stanovy mýtského ochotnictva byly vydány roku 1901. O pět let později se sdružení stalo aktivním členem Ústřední matice divadelních ochotníků československých. Katastrofální požár v Mýtě roku 1908 přerušil činnost spolku na celý rok, neboť radnice musela být přestavena. První světová válka pak ochromila mýtské divadelnictví na celou dobu svého trvání, protože většina aktivního ochotnictva byla odvelena na frontu.
Po vzniku samostatného Československa pokračoval spolek ve své činnosti a navázal spolupráci s Dělnickým ochotnickým spolkem. Z období 20. a 30. let se dochovalo minimum pramenů, přesto je toto období v Knoblochově zápiscích popisováno jako jedno z nejplodnějších.
Po první světové válce se členem spolku stal Jan Langer, který začal pomáhat Knoblochovi a strávil mezi mýtskými ochotníky bezmála 60 let. 23. srpna 1931 přenesl spolek svou činnost do nově vybudované sokolovny.
Po odchodu Knoblocha se načas režie ujal Jan Langer. Po roce 1939 se na postu režiséra vystřídali Emanuel Kunc, Josef Karásek a Antonín Kunc. Přes všechna omezení německých okupantů byli mýtští ochotníci schopni uvést na jeviště čtyři hry ročně. V období okupace sokolovnu načas obsadily německé jednotky. Roku 1945 byla obnovena spolupráce Ochotnicko-čtenářské jednoty Tyl a Dělnického ochotnického spolku, jejímž cílem bylo první společné představení v osvobozené vlasti.
Roku 1949 došle ke spojení Ochotnicko-čtenářské jednoty Tyl a Dělnického ochotnického spolku. Mýtští ochotníci tak začali vystupovat pod novým názvem Dělnický ochotnický spolek J. K. Tyl v Mýtě. Ve funkcích režisérů zůstali z předchozího období Josef Perlík
a Bohouš Pavlík. V padesátých letech převzaly patronát nad ochotnickým divadlem mýtské sladovny a přišla další úspěšná éra, kterou můžeme označit jako období Tylových her.
Další zprávy o fungování mýtského ochotnického spolku se zachovaly v zápiscích
o činnosti Sdruženého klubu pracujících v Mýtě (SKP). SKP se chystalo převzít úkoly, které zahrnovaly kulturní život v Mýtě. V pramenech je zmíněna obnova ochotnického divadla, z čehož lze usoudit, že spolek byl po roce 1963 nečinný. Kroužek navázal na tradici ochotnického divadla pod názvem Sdružený klub pracujících divadelní odbor J. K. Tyl v Mýtě.
Kromě ochotníků dospělých bylo v Mýtě činné rovněž dětské divadlo. První zmínka
o tomto divadle pochází z 8. června 1968, kdy Sladovna Mýto zorganizovala oslavy Mezinárodního dne dětí.
V průběhu 50. a 60 let ochotnický divadelní soubor úspěšně navazoval na vysokou úroveň představení, kterou nastavil dr. Knobloch. V roce 1969 však do Mýta přišel Bohumil Adamec, který dokázal mýtské divadelníky proměnit téměř v profesionální soubor. Zmíněného roku se připravovalo představení k 100. výročí požární ochrany v Mýtě. Byla vybrána hra „Čest hasičstvu“ od Ladislava Peška. Text i děj hry upravil na žádost Josefa Karáska samotný Adamec, který nakonec převzal režii úplně. Roku 1972 začalo budování klubovny SKP
a přestavba kina, za novým plátnem proběhla rekonstrukce jeviště a přestavba šaten. V uvedeném období bylo technické vybavení na profesionální úrovni.
Roku 1980 divadelníci sehráli komedii „Golem“ od Jana Wericha a Jiřího Voskovce. „Golem“ je sám od sebe relativně nenáročná veselohra. Její nacvičování ovšem doprovázela nechuť k vysokým nároků, jež na herce kladl režisér Adamec. Ke konci 80. let nastala krize souboru, která vyvrcholila počátkem 90. let ukončením činnosti Bohumila Adamce. Poslední hry byly sehrány v letech 1991 („Rodiče se zbláznili“, režie Petry Jandové) a 1992 („Soví princezny“, režie Lenka Bartošová, Blanka Sedláčková).
zpracovala Gita Pálková (Schneiderová)